Klientka mi vyprávěla svůj životní příběh. Svou první lásku poznala o prázdninách, po kterých nastoupila do čtvrtého ročníku na gymnáziu. Byla přesvědčená, že spolu zůstanou do konce života. Její láska však měla jiné plány. Pár měsíců před maturitou jí dal kvinde a začal chodit s její kamarádkou a zároveň spolužačkou ze třídy.
Samozřejmě se jí zhroutil svět, byla přesvědčená, že tak skvělého muže už nikdy nenajde. Navíc ji bolela zrada kamarádky.
O 20 let později se na třídním srazu od spolužačky dozvěděla, že se s dotyčným vzali. Deset let z patnáctiletého manželství se muž naplno věnoval kariéře alkoholika a násilníka. A celých 10 let denně bolestivě litovala, že jí ho přebrala.
Klientka tehdy ve čtvrťáku ztratila zájem o vše, studijní výsledky šly rapidně dolů, chtěla odejít ze školy. Její rodiče ji podpořili a dotlačili ji k maturitě i přijímačkám. Oboje zvládla, doteď prý neví, jak se jí to tehdy podařilo.
Po zkouškách rodiče rozhodli, že pojede na prázdniny k babičce. Jí se nechtělo. Babičku milovala, na týden či dva by k ní ráda zajela, ale celé léto tam být nechtěla. Rodiče věděli, že potřebuje změnu prostředí (babička bydlela 100 km daleko), moudrost, lásku, péči a vykrmit. Na tohle všechno jsou babičky nejlepší. :)
Nakonec se rodičům podvolila a k babičce odjela. Ten rok si ve vesnici pořídili chalupu „lufťáci,“ kteří měli syna o 2 roky staršího než ona. Ukázalo se, že lufťácký synek je skutečnou láskou jejího života, jsou spolu už 30 let a mají 2 báječné děti.
Občas je největší dar, když nedostaneme to, po čem toužíme. A mnohdy to pravé pro nás je schované za tím, co ze začátku nechceme.
